Papírenské mlýny na seznam UNESCO

Éra papírenských mlýnů začala v Evropě ve 13. století. V období delším než půl století vzniklo několik tisíc papíren, ve kterých se vyráběl ruční papír. Sice ještě ve 20. století fungovalo několik dávných továren na papír a několik se zachovalo do dnešních dnů, je třeba však akceptovat, že staré papírenství založené na jednoduchých strojích poháněných vodou a ručním čerpání papírové hmoty na síta vystřídaly během 19. století továrny používající papírenské stroje.

Do dnešních dnů se v Evropě zachovalo sotva 30 dávných papíren, které jsou svědky historické technologie výroby. Ze stávajících objektů jedním z nejzajímavějších je papírenský mlýn v Dusznikach-Zdroji (Polsko), ve kterém již 50 let sídlí Muzeum papírenství. Dusznické muzeum realizuje koncept přípravy žádosti o zápis na seznam UNESCO několika nejcennějších historických papíren. Nyní spolupracují muzea papírenství v Polsku (Duszniki-Zdrój), České republice (Velké Losiny) a Německu (Homburg v Dolním Francko).

Duszniki-Zdrój (Polsko)

Začátky papírenství v Dusznikach se datují do období před rokem 1562. Bohužel v roce 1601 povodeň zničila část objektů manufaktury. Tehdejší papírník – Gregor Kretschmer zrekonstruoval mlýn a v roce 1605 obnovil výrobu ručního papíru. Obdobím proslulosti mlýna bylo 17. a 18. století. Tehdy duszničtí papírníci díky získání značného majetku z prodeje papíru modernizovali výrobu a vyzdobili mlýn, který se stal jedním z nejkrásnějších průmyslových objektů v Evropě. Výzdoba ve tvaru rozet a polovičních rozet nad okny na západní a severní straně a přístřešky ve tvaru závitnic chránící sušárnu proti lijákům jsou prvky, které nelze najít v žádném jiném papírenském mlýně. Stejně tak neskutečné jsou nástěnné malby zhotovené v obytných prostorách někdejších papírníků.

Pětipodlažní budova mlýna a šestipodlažní sušárna papíru se staly v 18. století jedněmi z nejvyšších budov v Dusznikach. Funkce jednotlivých místností byla charakteristická pro četné papírenské mlýny (dole výroba a zpracování papíru, na půdách sušárny).

V 19. století v následku rozvoje techniky strojní výroby papíru dusznický mlýn postupně chátral. Ve snaze zachránit podnik tehdejší majitel továrny Karl Wiehr nainstaloval v roce 1905 v mlýně stroj pro výrobu lepenky. Avšak v době hospodářské krize se ekonomická situace mlýna zhoršovala a Wiehr zastavil výrobu. V roce 1939 byla papírna prodána městu s myšlenkou na zřízení v mlýně muzea.

V roce 1945 chátrající mlýn převzal polský stát. V šedesátých letech 20. století byly zahájeny renovační práce a v roce 1968 bylo otevřeno Muzeum papírenství. V roce 1971 byla obnovena výroba papíru čerpaného starým způsobem. Dusznické muzeum je největším v Polsku výrobcem ručního papíru. Jako jediné v zemi samo navrhuje a vytváří síta umožňující čerpání papíru s vodoznaky.

V roce 2011 mlýn získal status pomníku historie, byl to začátek úsilí o zapsání objektu na seznam světového dědictví UNESCO.

Velké Losiny (Česká republika)

Papírenský mlýn ve Velkých Losinách vznikl v letech 1591–1596. Na přelomu 18. a 19. století objekt dostal současný tvar. V 19. století i přes velkou konkurenci ze strany moderních továren na papír manufaktura v Losinách pokračovala se výrobou podle staré techniky. Na to mělo vliv použití ručního papíru k výrobě filtrů pro různá průmyslová odvětví.

Po druhé světové válce byla papírna znárodněna a byly v ní zřízeny muzejní sály. Od roku 2006 mlýn patří akciové společnosti.

V roce 2002 vláda České republiky zařadila papírnu na seznam národních kulturních památek. Byla také zapsána na předběžný seznam UNESCO, což dalo začátek úsilí o zapsání objektu na seznam světového dědictví.

Papírna ve Velkých Losinách je komplex několika dobře zachovalých zděných budov krytých střešním šindelem. Stejně jako v Dusznikach dolní prostory papírny sloužily pro přípravu surovin, čerpání a zpracování papíru. Vícepodlažní půdy se používaly pro sušení papíru.

V expoziční části jsou uvedeny informace o dějinách papírnictví a tradici výroby papíru ve Velkých Losinách. Součástí prohlídky je také návštěva čerpací místnosti, kde probíhá výroba ručního papíru. Papírna ve Velkých Losinách patří k jedněm z větších v Evropě výrobců ručního papíru.

Homburg (Německo)

Papírna v Homburgu v Německu pochází z roku 1807. Leží nad řekou Main (Spolková země Bavorsko). Byla přenesena na současné místo z Windheimu trám za trámem. Mlýn ve Windheimu pocházel ze 17. století. V 19. století byl ve mlýně nainstalován malý stroj, na kterém se vyráběla lepenka.

Budova měla podobné funkce jako jiné papírny: na dolních podlažích probíhala výroba a na půdách se sušil papír. Do dnešních dnů se zachovalo vodní kolo a jiné vybavení ze starého mlýna a také stroj na výrobu lepenky z druhé poloviny 19. století.

V roce 1997, po široce provedených renovačních pracích, bylo otevřeno Muzeum papírenství společně s manufakturou. Kulturní zařízení řídí potomek dávných papírníků – Johannes Follmer a činnost muzea financuje okres Main-Spessart.

***

Naším záměrem je získat ke spolupráci několik papírenských mlýnů z jiných evropských zemí, vyznačujících se výjimečnou hodnotou. Cílem je příprava žádosti o zapsání na seznam UNESCO asi 5–8 historických papíren, které jsou svědky technologie výroby ručního papíru.

V roce 2018 se o spolupráci v rámci projektu zapsání nejcennějších evropských papírenských mlýnů začal zajímat také mlýn Moulin à papier Richard de Bas z Ambert ve Francii.