Muzeum navštívil vnuk posledního dusznického papírníka

Posledním majitelem dusznického papírenského mlýna byl Karl II. Wiehr. V dubnu roku 1939 prodal již zavřenou papírnu městu Duszniki s naději, že městský úřad zřídí v ní muzeum. Nedočkal se však otevření muzea, protože zemřel v roce 1941. Muzeum otevřely teprve polské úřady v roce 1968.

Karl Wiehr a jeho manželka Hedvig měli syna Alexe a dceru Marii. Marie se provdala za Rudolfa Herrmanna a přestěhovala se do Wroclawi. Na konci války v roce 1944 společně se svými dětmi pobývala v Dusznikach bezpečnějších než Wroclaw, kde bydlela v papírenském mlýně. Po vysídlení v roce 1945 se usadili v Bavorsku. Jejich nejmladším synem je Willibald, který na základě matčiných vzpomínek napsal knihu Spurensuche. Mia Erzählt, ve které představil popis papírny z dob jejího dětství a mládí.

Dne 1. září Willibald Herrmann společně s manželkou Ursulou a svými dětmi a vnoučaty navštívil Muzeum papírenství. Rodina si prohlédla expozice a také se zúčastnila workshopů čerpání papíru a událost byla zvěčněna otiskem jejich dlaní na list ručně vyrobeného papíru. Vnuk Karla Wiehra vyjádřil uznání muzeu za obrovskou péči věnovanou historické papírně.

Dusznická papírna je v současné době jedním ze 105 historických pomníků – objektů s největším významem pro polskou kulturu. V roce 2019 Ministerstvo kultury Polské republiky přihlásilo mlýn na předběžný seznam čekatelů na zápis na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro potomky posledního dusznického papírníka je to důvod k hrdosti.